Za dobu co cvičím jsem potkal v dódžó hodně lidí, ale jen málo z toho velkého počtu neztratilo zájem a vytrvalo dodnes. Když některé po letech potkám říkají, že by chtěli zase cvičit, ale tvrdí, že nemají čas. I mnoho studentů co přichází do našeho dódžó, nechodí na všechny treninkové hodiny, a zase tvrdí, že nemají čas. Je-li tomu opravdu tak to nechám na nich samotných.
Najít si čas-volnou chvilku, pro pravidelnou činnost ať už je to cvičení, či něco uplně jiného, je v dnešní uspěchané době často dosti obtížné a problematické. Mnozí z nás pracují v různých firmách s různou pracovní dobou či chodí do škol, mají přátele, rodiny, děti a to vše nám zaplňuje náš volný čas. Ovšem určitě se v našem rozvrhu najde nejaké to místečko pro něco co bychom chtěli či rádi dělali. Přitom je jasné, že při rozdělování času, volného času, hraje velkou roli, priorita jednotlivých aktivit, zájem o ně, a také motivace.
Pro ty co hledají nějakou tu volnou chvilku...
Jednoho dne odborník na hospodaření s časem hovořil před skupinou obchodních
studentů, a aby vypíchl svou myšlenku, použil ilustrativní příklad, na který nikdy nezapomenou.
Když tak stál před skupinou, řekl: "OK, je čas na kvíz," a vytáhl pětilitrovou zavařovací
sklenici se širokým hrdlem a postavil ji před na stůl.
Pak vyhrabal ještě asi tucet kamenů zvici pěsti a pečlivě je vyskládal jeden
po druhém do sklenice. Když byla sklenice plná až po hrdlo a žadny další
kámen se do ní již nevešel, zeptal se: "Je ta sklenice plná?" a všichni ve
třídě zvolali: "Ano." Expert na hospodaření s časem opáčil: "Skutečně?" a
sáhl pod stůl a vytáhl sáček štěrku, který nasypal na sklenici a pořádně s
ní zatřepal. Štěrk se propadl do mezer mezi kameny. Zeptal se znova: "Je ta
sklenice plná?" Tentokrát třída pochopila a jeden řekl: "Pravděpodobně ne."
"Spravně!" odpoveděl a zpoza stolu vzal sáček s pískem a vměstnál ho všude
do mezer mezi kameny a šterkem.
Opět se zeptal: "Je ta sklenice plná?" "Ne!" zařvala třída. "Správně,"
odpověděl a vytáhl džbánek vody a naplnil sklenici až pod okraj. Pak se
podíval na třidu a zeptal se: "Co je pointou teto ilustrace?"
Jeden snaživec zvedl ruku a povídá: "Pointou je, že bez ohledu na to, jak
plný je váš program, kdyz se snažíte skutečne pořádně, vždycky se tam ještě
vejdou nějaké věci!" "Ne," řekl přednášející, "to není pointa.
Pravda, kterou nás ilustrace učí, je ta, že pokud tam nedáme ty velké kameny
napřed, tak už je tam nedostaneme nikdy. Co jsou ty velké kameny vašeho
života? Čas, který travíte se svymi milovanymi, vaše sny, smysluplné
aktivity, učení? Pamatujte, abyste dali dovnitř nejprve
tyto důležité kameny, jinak je tam už nedáte nikdy."
Dnes, když budete přemýšlet o tomto krátkém příběhu,
zeptejte se sami sebe: Co je těmi "velkymi kameny" v mém životě? A pak je
dejte do své sklenice jako první.
zpět na seznam článků
|
|